Krásné dobré ráno, krásný dobrý den.

Těmito slovy vítal Míla Pytlík hasiče na soutěžích a závodech po celé České republice. Ať už to byla Západočeská hasičská liga, mistrovství v požárním sportu nebo cokoli jiného. S nadšením komentoval vše hasičské, od dětských soutěží přes dorost, pohárové soutěže, ligu ve výstupu na věž.

Neváhal jet pět set kilometrů komentovat hasičské stovkování v Ostravě, kam ke kamarádům z Pustkovce rád a opakovaně jezdil.

Míla Pytlík, obrovská osobnost za komentátorským stolem hasičských závodů. Míla byl hasič tělem i duší, to, co vložil do hasičiny  a její propagace on, to dokázal a dokáže jen málokdo.

Z jeho hlasu bylo slyšet, že tu práci komentátora přímo miluje!!! Věděl a cítil to každý, kdo ho slyšel komentovat. Jiného komentátora jeho formátu neznám a asi už nikdy nepoznám.

Více než 800 odkomentovaných soutěží zanechalo v tisících z nás nesmazatelnou stopu a bude nám hodně chybět. Nejen jako komentátor s jeho ryčným ER, ale i jako hasič a kamarád.

Nebylo snad víkendu, kdy by nebyl na hasičské akci, nebylo týdne , kdy by se nevěnoval mladým hasičům.

Co on všechno při komentování soutěží stačil!

Komentovat, počítat výsledky, pouštět hudbu a hlavně šířit dobrou náladu! Ten jeho optimismus byl přímo nakažlivý!

Poslední soutěž, již jako hodně nemocný, odkomentoval před měsícem, 21.května v Plzni a byla to Velká cena v požárních útocích.

Přislíbil i účast při závodě na věži, aby nás, jak říkal, trochu do té výšky popohnal bigbítem, který nám při věžích obvykle pouštěl, už ale bohužel nepřišel.

Jeho komentátorskou prestiží a olympem bylo komentování mistrovství Evropy v požárním sportu v Ostravě.

Těšil se i z toho, že byl jako hlasatel nominován i na letošní mezinárodní hasičskou olympiádu.

Míla Pytlík se narodil 6.června roku 1946 a od dětství byl spjat s Bolevcem, historickým ostrůvkem Plzně, kde v posledních letech působil i jako starosta sboru dobrovolných  hasičů.

Od mládí byl nadšený tramp a vodák na oblíbené Berounce a snad ani nemohl dostat jinou předzdívku, než Pytlák.

Míla spojil s hasiči celý svůj život, 26 let byl náměstkem starosty sdružení Plzeň sever, posledních 8 let pracoval i v odborných radách  Sdružení Hasičů  Čech Moravy a Slezka.

Se službou pro hasiče se spojil i profesně když od roku 1995 až do letoška, pracoval pro Hasičskou vzájemnou pojišťovnu.

Byl nadšeným organizátorem dětských hasičských táborů, kterým se věnoval neuvěřitelných 36 let a kterými pod jeho vedením prošlo tisíce dětí, z nichž mnohé na něj dnes, již jako dospělí, se slzami v očích a bolestí v srdci, vzpomínají.

Byl i milovníkem rychlých kol, kterému učarovala plochá dráha, byl jejím fandou i jezdcem, mechanikem i komentátorem. Dlouho avizovaný a námi všemi očekávaný plochodrážní souboj se Sašou Matouškem si už ale nezajede.

Byl to muž činu, k šedesátinám darovaná terénní motorka ho vůbec nezaskočila, naopak, hned se na ní vydal na dlouhou cestu, a kam jinam, než na návštěvu dětského hasičského tábora.

V Bolevci získal před několika lety historickou chaloupku, která se stala místem takzvaných brífinků, kamarádských setkání hasičů i nehasičů, všech, které Míla dovedl zapálit pro hasiče a pro práci s dětmi.

Došlo i na koštování jeho oblíbené slivovice a na historky ze soutěží, ze života a  z dětských táborů, které Míla tak rád připravoval a organizoval.

Nezapomenutelným zůstane i slavný eurobrífink, při kterém se u něj v domečku pojídal italský chleba ,  tyrolský špek a k tomu pilo sladké německé víno.

To tenkrát chutnalo i trpělivé a vlídné paní Haně, která  měla pro nás, jak jsme říkali „hasičské pošuky“, nebývale velké pochopení.

Vždyť copak může normální člověk skočit v pátek večer do auta a jet v noci přes celou republiku, aby ve svém volnu a zadarmo komentoval hasičské závody?

Nebo dokonce do hasičů vrážel své vlastní peníze? Míla takový byl.

S paní Hanou se Míla seznámil v roce 1968 v panelárně v Kaznějově a byla to láska na celý život.

Paní Hana se mu stala oporou a pevným zázemím. Spolu se synem, také Mílou, tvořili jeho nejbližší rodinu.

Od jara do podzimu si paní Hana ale Mílu moc neužila, o víkendech totiž patříval nám, hasičům, přesto mu pevně stála po boku po celý jejich společný život, po celých 41 let.

Vzpomínky na Mílu jsou krásné a lítost v našich srdcích je obrovská, Míla byl takový hasičský táta, který toho pro  hasiče udělal hrozně moc.

Byl hnacím motorem pro všechny "dobráky", kteří už někdy nevěřili v lepší hasičský zítřek.

Svým příkladem a působením přivedl k hasičské rodině stovky mladých lidí, stovky dalších ovlivnil jeho pozitivní přístup k životu.

Pro nás zůstane tím úžasným "Pytlákem" s úsměvem ve tváři.

I slavní plzeňští Soptíci jsou jeho dílem, ačkoli před jedenácti lety nikdo nevěřil, že je možné k hasičině přivést děti z mateřských školek – a vidíte, dnes je takových minitýmů v republice více než 20.

Prvním představením Soptíků byl dětský den 1.června 1999 a jejich nejslavnější akcí pak exhibice na mistrovství Evropy v požárním sportu v Ostravě.

Jedním z posledních Mílových činů pro Soptíky byla záchrana jejich slavného hasičského miniauta, vyrobeného naším společným kamarádem Mílou Hiťhou.

Věřím, že by se oba těšili z představení Soptíků na červencové hasičské olympiádě a že se na něj budou, odněkud ze shora, společně dívat.

Míla Pytlík byl nejen bohatýrská postava, ale i velká, bohatýrská duše. Co všechno se do ní vešlo!

Práce, rodina, Soptíci, hasičské soutěže, tábory, setkávání s kamarády,plochá dráha, bolevecký sbor, akce stíhala akci a tak to šlo po celý Mílův život.

I na letošek měl Míla spoustu plánů. Chystal se komentovat 3 závody Ligy ve výstupu na věž, západočeskou hasičskou ligu a nejvíc se těšil na komentování mezinárodní hasičské olympiády v Ostravě.

Chtěl dodělat společenskou místnost v suterénu domečku v Bolevci, kde se měly v budoucnu odbývat ty veselé a kamarádské brífinky, a to se mu nakonec podařilo.

Stačil tu ještě skromě oslavit své šedesáté třetí narozeniny, ale to už mu opravdu nebylo dobře.

Závod se zákeřnou nemocí, tak nečekaně před dvěma měsíci odstartovaný, 10 dní po svých narozeninách, prohrál.

Ve chvílích kdy Míla 16.června večer odcházel do hasičského nebe s ním v jeho posledních pozemských hodinách a minutách byli Ti, které měl nejvíc rád, jeho rodina a hasiči.

Byla to paní Hana, kdo do poslední chvíle držel Mílovu ruku a byl to jeho syn, kdo jí stál po boku.

Pár minut před Mílovým odchodem přišli pohladit jeho ruku hasiči, závodníci vracející se ze soutěže v Českých Budějovicích, pohladit ruku, která po dlouhá léta držela mikrofon na hasičských soutěžích po celé České republice.

Přivezli výsledky o které se vždy zajímal a chtěli se podělit o čerstvé zážitky, Míla už je ale neslyšel.

Je přímo symbolické, že se s ním takto v posledních chvílích rozloučili Ti, které nejvíc miloval, rodina a hasiči.

Ale nebuďme smutní, vždyť bude další víkend a s ním i další hasičská soutěž.

A při startovních výstřelech vzpomenem, že Míla dnes mezi námi chybí. Těch vzpomínek budou stovky.

Nezapomenou na něj závodníci u jejichž stanů se občas zastavil a povzbuzoval, nezapomenou na něj kamarádi, hasiči i nehasiči, kteří s Mílou prožili hodně dobrého.

A stejně jako jsme po 20 let nezapoměli na Milana Kružíka, nezapomeneme ani na Mílu a už příští rok se určitě sejdeme a budeme soutěžit na jeho památku a počest.

Budeme fandit a tleskat těm nejlepším a přitom po očku mrkneme k nebi, protože Míla, se bude určitě dívat.

Na Mílovu počest tu stojí hasiči z jeho boleveckého sboru a na jeho posledním pozemském závodě ho přišli doprovodit i závodníci, které svým slovem dlouhá léta na soutěžích provázel a pro které se stal  legendou.

Jsou tu Ti, s jejichž jmény a předzdívkami se Míla při komentování přímo mazlil. Jarda Tkáč, Stožár Pavel Sloup, Martin Špagi Provazník, Saša Matoušek,  Haras Jindra Harasimovič, Emil Dopirák, Ostružák Vlasta Žák.

Na velkém mistrovství je i finále, do kterého se dostanou jen Ti nejlepší, Ti kterým se za špičkový výkon ve stoje tleská.

Míla Pytlík tím nejlepším bezpochyby byl.

Tak tedy, jak říkával Míla, .......  jdeme na to!

Kamaráde Mílo, děkujeme Ti za všechno, co jsi pro hasiče a požární sport udělal.

Sbohem Mílo, a děkujem!